Auf dem Fluss / Na řece

Josefs furchteinFLÖSSENder Job / Nebezpečná práce voraře
Auf dem Fluss / Na řece

Sobald der Winter vorbei und der Schnee geschmolzen war, musste das Flussbett geräumt werden. Durch das Wasser der Schneeschmelze hatten sich viele große Steine, Felstrümmer und Kiesbänke angesammelt, welche den Flößern den Weg versperrten. Einige Steine konnten aus dem Wasser herausgezogen werden, die größten mussten jedoch gesprengt werden. Kiesbänke wurden mit Schubkarren abtransportiert.

Hned jak skončila zima a roztál sníh, musely se začít stavět vory. Nicméně tající sníh stékající do řeky s sebou přinášel velké množství štěrku a kamenů, které vorařům blokovaly cestu. Ty největší kameny musely být z řeky vytaženy. Štěrk z říčního koryta byl vyvážen pomocí kolečka na břehy, kde se dále využíval k jejich zpevnění. 

Auch im Sommer war der Arbeitstag eines Flößers lang und beinhaltete harte Arbeit. In der Regel verbrachten die Männer elf Stunden auf dem Fluss, so auch Josef Mirwald. In seinen Tagebüchern schildert er einen normalen Arbeitstag.

V létě byl pracovní den vorařů dlouhý a plný těžké práce. Muži na řece pravidelně trávili jedenáct hodin, stejně tak i Josef Mirwald. Ve svých pamětech líčí běžný pracovní den vorařů. 

Ein Tag im Leben eines Flößers/ Jeden den v zivote vorare

Quelle Bilder: Stadtarchiv Passau, Böhmerwaldarchiv, Kasten Bergreichenstein.

Quelle Text: Tagebuch des Josef Mirwald, Stadtarchiv Passau, Böhmerwaldarchiv, Kasten Bergreichenstein.

Zdroje obrazového: Městský archív Pasov, Šumavský archiv, kart. Kašperské hory (něm. Bergreichenstein)

Zdroje textového materiálu: Paměti Josefa Mirwalda, Městský archív Pasov, Šumavský archiv, kart. Kašperské hory (něm. Bergreichenstein)

Um ein Floß zu bauen, wurde das Wasser im Kanal gestaut. Die Männer platzierten die Holzstämme mit dem dicken Ende voraus im Wasser. Diese wurden mithilfe der Wieden zu einer Tafel zusammengebunden. Ein Floß war bis zu 130 Meter lang und bestand aus fünf Tafeln. Zum Schluss wurden die Flöße noch beladen. 

Vory byly stavěny přímo ve vodních kanálech, do kterých muži navalili kmeny stromů, silnějším koncem napřed. Ty pak byly pomocí houžví svázány do tzv. tabulí (německy Tafeln). Jeden vor měřil v průměru 130 metrů a skládal se zhruba ze čtyř až pěti tabulí. Následně mohly vory vyplout na svou cestu. 

In seinem Tagebuch schreibt Mirwald: "Wenn die Ladung drauf liegt und zum Ausfahren fertig ist, werden vorne an der Schwelle, dort, wo gestaut ist, die Sperrlatten gezogen. Wenn es soweit ist, bekommt der Saracker, das ist der Fahrer auf der letzten Tafel, das Zeichen. Er hackt die Wied durch und ab geht's hinaus in den noch halb wilden Fluss, wo wir fünf Männlein ganz alleine dem Schicksal überlassen sind."

Quelle: Stadtarchiv Passau, Böhmerwaldarchiv, Kasten Bergreichenstein.

Josef Mirwald ve svých pamětech okamžik vyplutí popsal takto: „Když naložené vory byly připraveny k odjezdu, otevřela se závora a plavec na poslední tabuli dostal znamení. Na základě tohoto signálu věděl, že už může přeseknout houžev, kterou byl vor přivázán ke břehu. Díky tomu mohl vor vyplout na řeku, kde celá naše posádka čítající pět chlapíků, byla ponechána svému osudu.“

Die Floßstrecke und ihre Gefahren / Nebezpečí jízdy na voru

 Quelle Bilder/Video: Stadtarchiv Passau, Böhmerwaldarchiv, Kasten Bergreichenstein.

Quelle Text: Tagebuch des Josef Mirwald, Stadtarchiv Passau, Böhmerwaldarchiv, Kasten Bergreichenstein.

Zdroje obrazového: Městský archív Pasov, Šumavský archiv, kart. Kašperské hory (něm. Bergreichenstein)

Zdroje textového materiálu: Paměti Josefa Mirwalda, Městský archív Pasov, Šumavský archiv, kart. Kašperské hory (něm. Bergreichenstein)

Mirwald war jedes Mal auf's Neue erleichtert, wenn er und seine Mannschaft heil
in Strakonitz angekommen waren. Besonders schlimm war es für ihn, der Steuermann zu sein, vor allem - wie er in seinem Tagebuch schreibt - bei starkem Seitenwind, wenn er nur nach Gefühl steuern konnte.

Der Flößer erinnerte sich noch gut an die Geschichten der älteren Kollegen: "Ich kenne ihre Erzählungen von ihren Abenteuern, Gefahren und Angst. Sie mussten manchen todesmutigen Sprung riskieren, um zu überleben."

Manche jedoch überschätzten ihre Kräfte, trotz ihrer jahrelangen Erfahrung, und kamen im Fluss um's Leben. So erging es auch einem von Mirwalds ältesten Kollegen, dessen Tod sich in sein Gedächtnis eingebrannt hatte. 

Josefu Mirwaldovi se pokaždé ulevilo, když on a jeho spolupracovníci
v pořádku dorazili do Strakonic. Obzvláště těžká pro něho byla práce na pozici kormidelníka. Vor smýkaný bočním větrem totiž mohl korigovat pouze svou vlastní silou, což bylo velmi vyčerpávající.

Vorař ve svých pamětech vzpomínal také na vyprávění svých starších kolegů: "Příběhy starších vorařů byly plné dobrodružství, nebezpečí, ale také strachu. Aby přežili četná nebezpečí, museli často riskovat vlastní život." 

Navzdory dlouholetým zkušenostem vorařů se čas od času stávalo, že někteří
z nich přecenili své dovednosti a řeka je připravila o život. Tak dopadl i životní příběh Mirwaldova nejstaršího kolegy, jehož osud zaznamenal ve svých pamětech.

Das kleinste Übel stellte das kalte Flusswasser dar, vor dem sich die Flößer mit ihren kniehohen Leder- oder Gummistiefeln schützten. 

Der deutsche Schriftsteller Wilhelm Hauff beschrieb in seinem Märchen "Das kalte Herz" die Tracht der Arbeiter:

"Ihr Stolz und ihre Freude aber sind ihre Stiefeln, die größten wahrscheinlich, welche auf irgendeinem Teil der Erde Mode sind; denn sie können zwei Spannen weit über das Knie hinaufgezogen werden, und die "Flözer" können damit in drei Schuh tiefem Wasser umherwandern, ohne sich die Füße nass zu machen". (Quelle: Hauff, Wilhelm; Der Märchenallmanach (Erstausgabe); S. 187; Verlag: Jazzybee, Norderstedt.)

 

Při své práci se Josef Mirwald a jeho kolegové chránili před studenou vodou koženými nebo gumovými botami, které sahaly až ke kolenům.

„Voraři byly na své boty náležitě hrdí a měli z nich velkou radost. Nikdo jiný na světě totiž takto vysoké boty, které byly zároveň i velmi drahé, nepoužíval. Boty se daly přetáhnout i několik stop nad kolena, což vorařům umožňovalo procházet suchou nohou i ve vyšších vodách.“ 

Takto oděv vorařů popsal německý spisovatel Wilhelm Hauff ve své pohádce "Chladné srdce". 

Die Arbeiter in ihrer Tracht / Voraři v jejich typickém oděvu

Die Arbeiter in ihrer Tracht / Voraři v jejich typickém oděvu
Gutes Schuhwerk war essentiell für die Arbeit auf dem Floß / Dobré pracovní boty byly základem pro práci řece

Quelle: Stadtarchiv Passau, Böhmerwaldarchiv, Kasten Bergreichenstein.

Zdroje: Městský archív Pasov, Šumavský archiv, kart. Kašperské hory (něm. Bergreichenstein)

 

Hunger und Durst bekämpften die Männer mit Brot, Wurst und Bier. Gegessen wurde während der Fahrt. Trotzdem waren die Flößer aufgrund ihrer harten Arbeit immer sehr hungrig und durstig, berichtet Mirwald. 

Hlad voraři zaháněli chlebem, klobásami a pivem. Občerstvovali se během cesty. Nicméně jejich práce byla velmi fyzicky namáhavá a tak je často sužoval hlad, jak vypráví Mirwald. 

Quelle Text: Tagebuch des Josef Mirwald, Stadtarchiv Passau, Böhmerwaldarchiv, Kasten Bergreichenstein.

Zdroje textového materiálu: Paměti Josefa Mirwalda, Městský archív

Josefs furchteinFLÖSSENder Job / Nebezpečná práce voraře
Characters & partners
Ziel ETZ
Project partners
Europäische Union
Project partners
Authors & co-authors