1948 vs. 1968

Über die Grenze und wieder zurück - Za hranice a zase zpět
1948 vs. 1968

Neznámý reportér o spolupráci s Lídou Rakušanovou

Ein unbekannter Reporter über die Zusammenarbeit mit Lída Rakušanova

Neznámý reportér RFE ze skupiny emigrantů čtyřicátého-osmého vypraví o své zkušenosti s Lídou Rakušanovou a na pozadí zajímavého příběhu odkrývá mezigenerační konflikt latentně doutnající v redakci...

 

Ein unbekannter Reporter von RFE aus der Gruppe der Emigranten aus dem jahr 1948 erzählt über seine Erfahrungen mit Lída Rakušanová und auf der Grundlage der interessanten Geschichte wird der latent schwelende Konflikt zwischen den Generationen in der Redaktion aufgedeckt...

Radio FREE Europe 1948

Radio FREE Europe 1948
zdroj: http://gdb.rferl.org/E6791D7D-AA15-4EB7-A653-CFA5642D3213_mw640_mh331_s.jpg

Neznámý redaktor vzpomíná - ein unbekannter Redakteur erinnert sich

Ich selber habe die Tschechoslowakei schon im Jahre 1949 verlassen, direkt nach dem kommunistischen Putsch. Wir erwarteten die „68-er“ also mit etwas Skepsis - sie sind nämlich in dem komministischen System aufgewachsen – sind da in die Schule gegangen, haben das Radio gehört – sie hatten also die Ideologie des Regimes „in sich.“ Manche von diesen Emigranten waren auch Journalisten und haben uns kritisiert, dass wir zu streng gegen den Kommunismus auftreten. Unter den Redakteuren waren engere Beziehungen zwischen den Generationen schwierig zu schliessen.

Já jsem Československo opustil už ve čtyřicátém-osmém roce po komunistickém převratu, protože jsem nesouhlasil s nastolením diktatury ani jinými jejich politickými představami. Předtím jsem byl členem národně-socialistické strany. Dá se říct, že taky udělala několik chyb, které komunistům nahrály do karet, ale navzdory přítomnosti komunistických agentů, stála v opozici proti komunistické moci. Jistě znáte případ Milady Horákové a jejích spolupracovníků. Naproti tomu mezi takzvanými „osmašedesátníky“ bylo mnoho zklamaných komunistů, kteří nelidský režim nechtěli svrhnout, ale zreformovat a že jsme měli roku 1948, kdy nás jako zástupce demokratických sil pomáhali odstranit od moci, pravdu, uznali až po dvaceti letech a někteří z nich vůbec. Ne všichni samozřejmě byli takoví, byla mezi nimi i spousta lidí, kteří byli mladí a rok 1948 zažili jako malé děti. Ale když si uvědomíte, že od mala navštěvovali komunistickou školu, poslouchali komunistickou televizi a komunistické rádio, tak jistě uznáte, že i oni byli komunisitickým režimem nasáklí a, i když třeba proti své vůli, museli přebrat část jeho hodnot a systému myšlení. Mnozí z nich byli novináři, kteří nemohli nadále publikovat některé z odvážnějších názorů, ti nás kritizovali z přílišné politické zaujatosti a prosazování svého názoru, ale přitom si neuvědomovali, že i do jejich práce se skrytě promítá osobní názor a to už od výběru tématu a zaměření. Navíc, zamyslete se – mohl mi někdo vyčítat, že se vážu na to, čemu věřím, když politika byla před nástupem komunisické diktaturu můj život a komunisté následně popravili mé spolupracovníky a přátele? Lída Rakušanová patřila do té druhé skupiny emigrantů z šedesátého-osmého. Byla to slušná dáma a vycházel jsem s ní dobře, ale dalo se poznat, že vyrostla v jiné době. Měla některé poněkud zvláštní názory. V osmdesátých letech si klidně bez konzultace s kýmkoli namluvila rozhovor s předsedou Sudetoněmeckého landsmanchaftu, aniž by brala ohled na to, jací lidé členy takové organizace jsou a co způsobili starším spolupracovníkům. Mně Henleinovci zabili babičku. My starší byli z toho jejího rozhovoru docela v šoku a vůbec netušili, jak zareagovat. Nebylo to od ní hezké, ale nemohli jsme ho zákazat publikovat, přeci u nás měl každý svobodu slova, nebyli jsme jako komunisté. Až nakonec jednoho kolegu napadlo odvolat se na přes třicet let staré nařízení z Ameriky, které nám na počátku padesátých let v době těžké nedůvěry zakázalo točit rozhovory s odsunutými Němci. Věděli jsme samozřejmě, že německo-americké vztahy už jsou dávno někde jinde a není aktuální, ale nebyla lež, když řekl, že Američani rozhovory se Sudeťáky zakázali. Lídě to došlo hned a začala se smát. Rozhovor nakonec vyšel. Pravděpodobně ten rozhovor nemyslela zle, její nechápavost nebyla sehraná. Jen prostě šlo poznat, že stejně jako zbytek osmašedesátníků nevyrostla v období války a komunistického převratu. Za takových podmínek bylo obtížné navázat skutečná přátelství.

Radio FREE Europe 1968

Radio FREE Europe 1968
zdroj: http://www.hoover.org/sites/default/files/uploads/inline/images/digest20014_dh3.jpg